Pozdrav z česko-slovenskej veľkozábavy "Česká hospoda" 5. marca 2005

kliknutím na obrázok si ho zväčšíte

Zima je dlouhá, už se nemůžeme dočkat, až propukne jaro se svými bohatými kulturními programy. Ale něco jako Pražské jaro, Machův máj a country koncerty však nejsou k mání. A protože obojí jak duše tak žaludek zdejších českých i slovenských krajanů lační po dobré stravě, přišli dva velice nápadití panové Jan Juhaňák a Jiří Judl (zkráceně 4J) s nápadem, uspořádat Českou hospodu u "Vykřičeného kuřátka" s tradičním jídlem a pitím.

Než se však hospoda mohla naplnit hosty, předcházely velké přípravy a to hlavně v podobě dovozu potravinových surovin (tuhého i tekutého stavu). Protože v České hodpodě musí být originální české suroviny! Vždyť, která norská jídelna by nám dokázala uvařit šišky kynutých knedlíků?
Uvítací slova přednesl Jiří před zaplněnou hospodou. Ono nebylo třeba velkých řečí, každý ví, co se v hospodě dělá, je to přece část naší kultury. Určitě je nás víc takových, kteří si pamatují, když jako malé děti chodily do hospody pro pivo do džbánku nebo v neděli pro teplý, čerstvý knedlík. No a tím to začíná!
Ale co by to bylo za hospodu, kdyby neměla kuchaře. Ivan Řičánek nejen, že uvařil nejlepší guláš na světě, ale velice rychle vyřizoval průběžné objednávky hostí, tak jak je servírky přinášely. V přípravné fázi vaření pomáhal Honza Juhaňák se svíčkovou.
Nálada v sálu byla vynikající. Většina návštěvníků prvně zahnala žízeň, probrala s přáteli nejnovější údálosti na politické, pracovní popřípadě jiné scéně a pak si objednala jídlo.
No a podívejte, tito mladí lidé se jen třepou, až fotograf zmizí a budou se moci do guláše pustit. Nemáte chuť také?
Skupinka českých krajanů už spořádala poctivou porci svíčkové. Výběr nápojů i jídel byl bohatý, oblíbeným předkrmem byly třeba „utopenci“.
To, že moravské klobásky chutnají, víme už z Mikulášské zábavy. Však pro některé to byl druhý chod!
A není nad to si pořádně připít.
Této veselé skupině učarovala "zelená" štanprdle a když zelená došla, přešli plynule na bylinky v podobě Bechera.
Našeho světového kuchaře jsem už představila, zde je spolěčně za pultem s Libou, která obsluhovala.
Druhá servírka, která se starala, aby zákazníci byli spokojeni byla Erika – uprostřed. Teď už to můžeme prozradit, však ne vždy jsme zvládly držet talíře tak, aby se v jejich obsahu neomočily naše palečky. No musíte nám to odpustit, nejsme od fochu!
Jiří Judl dbal nejen na to, aby byla v hospodě dobrá nálada s aktivitami v mezích zákonů, s přehledem zvládal kasírování a ve volných chvílích i servíroval. A jak je vidět zvládal to i s patřičným šibalským úsměvěm.
Do každé správné hospody patří noviny. Do té naší byly dodány čerstvé výtisky přímo z letiště zásluhou Aleny Bartoňové, která se odpoledne vrátila z Prahy. A zájem o ně byl veliký.
Ne všichni krajané mají možnost se často setkávat a tak chtějí příležitosti patřičně využít. Děti však diskuse evidentně nezaujala.
Při stolech se usilovně diskutovalo
Těmito obrázky se dostáváme do večerních hodin. Část hostí už odešla, jiní však přišli, takže v lokále bylo stále plno. Kuchař měl chuť také nasát kromě piva i náladu mezi hosty a tak s plechovičkou plzeňského vyrazil mezi hosty.
V době kdy byl zhotoven tento dokumentární obrázek jsme už kuchyň zavřeli a to z jednoduchého důvodu - nebylo už co podávat a tak my, co jsme obsluhovali, jsme si rádi sedli. Ani kuchařská čepice už neplnila svůj účel.
Pít však bylo co a v sále se stále něco dělo.
Tady to vypadá, že došlo i na tanec, ale nebylo tomu tak. Reprodukovaná hudba s českými a slovenskými písněmi zněla v sále stále, ale na tancování prostě nebylo místo.
Tož se ještě trochu napijme, to pivo nemá chybu, vždyť je to Budvar.
Není daleko do závěrečné. Vše jsme snědli, skoro všechno vypili a podle bzukotu v sále se lidé dobře pobavili. A tak skupina těch, co se na celé úspěšné akci podílela, může být spokojené. Zleva Alena, Erika, Liba, Jiří, Honza, v pozadí Kristýna a nutno připomenout kuchaře Ivana, který už v té době nebyl přítomen.
Naši česko-švédští přátelé z Göteborgu.
foto: Míla Drunecká z Göteborgu
Tak jsme to všechno úspěšně zvládli.
foto: Míla Drunecká z Göteborgu
Texty i fotografie na tejto strane sú uverejnené bez predchádzajúceho súhlasu ľudí zobrazených na fotografiách. Ľudia, ktorí s uverejnením, alebo príslušným textom nesúhlasia, prosím, aby mi dali vedieť a ja stránku podľa ich námietok zmením. Ďakujem



Foto: Vlado Branko
text: Libuše Janáková
E-mail:
URL: www.vlado.branko.eu

Upravené v marci 2005.

copyright 2000-2010 © Vlado Branko

Ste návštevník číslo: 
5579
od marca 2005